Na Zéland jsem se dostal především za podpory mého kamaráda Ludi, za jehož motivování k rozhoupaní se, poskytnutí všech potřebných informaci a pomoci děkuji. Původním plánem bylo zdržet se v těchto končinách od Listopadu 2008 do Května 2009. Jak to tak bývá, plány se mění a nakonec to dopadlo tak, že jsem zélandskou hroudu opouštěl v Červenci a z původní cesty zpět do rodné domoviny jsem ještě zalétnul na dvouměsíční pobyt ve Státech, konkrétně do Kalifornských kopců Sierra Nevady. Ale to už je jiná kapitola.

Jedna z nejúžasnějších zemí, která vás přivítá a oslní svojí pestrostí, krásou a přátelskostí lidí v drsné a někdy nelítostné přírodě. Nový Zéland mi přinesl nejen zážitky v podobě různorodých treků ale dal poznat i to, jak je obyčejná lidskost a láska k druhým důležitá především pro zpříjemnění života všech kolem.



Následují v průběhu cesty publikované články a fotky. Stále ještě mi chybí dodělat poslední "kapitola z cesty " za což se omlouvám a budu se to snažit co nejdříve napravit. Jedná se o období od konce Června do poloviny Července, kdy jsem opustil práci v Blenheimu, prodal auto a vydal se stopem přes severní ostrov. Moc fotek jsem v této době neudělal už z důvodu, že nebyl foťák. Ale jak to tak bývá, cestou potkáte lidičky, co fotoaparáty mají a slíbí, že vám fotky pošlou. Tak tedy čekám a čekám... :)

6.02.2009

Práce v Blenheimu- všechno jde, když máš kolem přátele.

Rozbřesk, východ slunka na vinici, nekonečné řádky křovin vinné révy, západ slunka na vinici a spousty času na přemýšlení...to vše pořád dokola šest dní v týdnu a měsíc uteče jako stojatá voda...








Práce v Blenu byla náročná, už i pro to, že jsme z počátku neměli kliku na zaměstnavatele a ten nás obíral. Když jsme to zjistili, vyhodil nás. Ale zkušenost je to k nezaplacení a jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré. Pár dní na to jsme nastoupili k Rondě, která již patřila mezi ty slušnější obyvatele Zélandu. :)

5.01.2009

Castle Hill - Boulderring















Arthur's Pass- Avalanche Peak

Cesty nás spojily s Michalem a Hankou a s jejich doprovodem jsme vyšplhali do 1833 m.n.m. na Avalanche Peak.






Panoramata a horský papoušek Kea nás provázel po celou dobu výstupu i sestupu.





4.20.2009

Qlenorchy- cesta do Ráje(bez návratu!)









Cestou necestou, občas se objeví řeka křižující silnici/nesilnici. Stačí šak s úsměvem směle vpřed a náš 4x4 Mazda Bongo ukáže, proč vkládáme důvěru právě do něj...



A takhle vypadá celé vaše tělo. Pokryté těmito malými hmyzákami, nemáte šanci se schovat. Jsou všude a koušou!!! Jejich ctěné jméno je Sunfly nebo tak nějak a kamarádit se s nima rozhodně nebudete...








Občas je lepší koukat kam a na co sedáte. Tahle pavoučice mi vyběhla z pod zadnice, když jsem se uvelebil na kámen.





4.19.2009

Návrat do Makarory

Makarora mne uvítala s otevřenou náručí a já na nic nečekal. Vyrazili jsme hned druhý den s Petrem do Siberia valey, místa kde jsem trávil mnoho času. A stejně to bylo málo!



Fotky nezachytí ani miliontinu kouzla tohoto místa...
















Předchozí zkušenosti na sebe nedaly čekat a já se jal stopovat právě přistávající letadlo.



Skoro mě vzal křídlem přes hlavu, při rolování kolem,ale to už jsem z úsměvu pilota poznal, že nás vezme. Byla nám opravdu kosa a díky předchozímu brodění řekou nás nemálo mrzly nožičky!


To co nám trvalo jít celý den jsme nyní přelétli během 10-ti minut.